že je tu nejaká smutná nálada a že len ja pôsobím šťastným dojmom a mnohí okolo sú smutní. Som šťastná, pretože som sa tak rozhodla. V skutočnosti ma trápi veľa vecí, ktoré v tejto chvíli nemôžem vyriešiť. Ale mám v živote pár hviezdičiek, ktoré mi svietia na cestu a pomáhajú mi. Možno aj ty si jednou z nich...
Tak ma napadlo, že sem dám jednu báseň. Je to text piesne z predstavenia Mezistanice Země od Zuzany Hanzlovej, ktorej som veľkou obdivovateľkou:
Pak minou nás jiskřivé chvíle
zaplanou, a zhasnou v tmách
kdy spolu ještě jednou zabloudíme
v slepých uličkách?
Ten okamžik, kdy všechno smíme
utopíme v kalužích
kdy spolu ještě jednou uvidíme
padat první sníh?
Pak minou nás a zmizí v prázdnu
obrysy snů a prokletí
doteky lásek, slova bláznů
prošlých, i příštích staletí
Pak minou nás, jak letmý snímek
momentka rozestřených přání
kdy spolu ještě jednou objevíme
sebe za svítáni?
A, netreba pisat, ze ta basen jenadherna, to len ja som ju doteraz nepoznala...
Dakujem...
Za tento vers: ... kdy spolu ještě jednou objevíme sebe za svítáni...