nedeľa, októbra 22, 2006
Hrozná noc...
Spala som s ním...
Vlastne... čo to hovorím!
Neviem, prečo som použila tieto slová!
Vlastne som skoro nezažmúrila oči. Každou minútou som cítila nové a nové stopy jeho bozkov na rukách, tvári...
Nemohla som prestať na ne myslieť. Každý sa mi vryl hlboko do kože a znovu a znovu mi pripomínal jeho túžbu...
Keby bol aspoň ticho...
Aspoň na malý moment môcť zdriemnuť...
A keby bol aspoň ON...
Takže správne by som mala napísať:
Nespala som kvôli NEJ.
Som celá doštípaná samičkou komára. A nevyspatá až strach. Ak ju dnes nechytím a nepomstím svoju krv, čaká ma ďalšia prebdetá noc!
 
posted by A 106 at nedeľa, októbra 22, 2006 | Permalink | 3 comments
nedeľa, októbra 15, 2006
Tak čo je vlastne skryté?
Ešte nedávno ma do biela iritovalo, keď sa ma nejaká vychudnutá pipka snažila na ulici nahovoriť, nech si dám zmerať skrytý tuk. Aká drzosť!!! Mám ja snáď skrytý tuk? Všeličo by som mohla vo svojom tele označiť za skryté. Kosti, svaly, všetky tie orgány, o ktorých samozrejme ani netuším, kde vlastne sú... veď skryté, nie? A mozog, samozrejme, veľa ľudí dodnes v neho neverí. Ale tuk??? Ten som mala verejný a navyše dosť výrazne a esteticky rozmiestnený. Netrvalo dlho a objavujem nepoznané. Nie, že by som bola krehká krása v štýle Kate Moss po trojtýždňovej hladovke, ale skromne podotýkam, že ma nespoznali niektoré dobré kamarátky. Netušila som, že koľko kostí mám na pleciach, chrbte, na zadku... To všetko bolo donedávna mäkké a trasľavé. Teraz chytám svoje telo a nespoznávam ho. Budem sa musieť ospravedlniť tým pipkám a dať si ten skrytý tuk zmerať. Veď som čítala, že nebezpečenstvo anorexie spočíva v tom, že si človek stále pripadá tlstý a chudne. A... čo ak?
 
posted by A 106 at nedeľa, októbra 15, 2006 | Permalink | 5 comments
sobota, októbra 14, 2006
Výnimočne inšpirované reťazovým mailom
Toto nerobievam, neuznávam, nerada. Ale našla som niečo, čo tak veľmi vystihuje to, čo cítim, že som sa rozhodla sa podeliť. Ak máte náhodou pocit, že tento "článok" o mne nič nehovorí, ako vždy to svedčí o tom, že ma poznáte málo.
Tento článok JE o mne:


Byl jednou jeden mladý pár s chlapcem ve věku 12 let.
Rozhodli se cestovat, pracovat a poznávat svět.
A tak se rozjeli do světa se svým oslem.
Přijeli do první vesnice, lid jejich příchod komentoval: „podívejte na toho nevychovaného chlapce... on na oslu a chudáci unavení rodiče pěšky. Že to tak nechají!" A tak manželka řekla manželovi:
„Nedovolme, ať mluví špatně o našem synovi.“
Manžel sundal dítě a sám nasedl na osla.
Přijeli do druhé vesnice. Lid bručel:
„Podívejte na toho nestoudného otce! Nechá manželku a syna trápit se pěšky,
zatímco on se veze na oslu."
Tak muž sestoupil a nechal posadit manželku.
On se synem vedli osla za uzdu.
Přijeli do třetí vesnice a lid to opět komentoval: „Chudák muž! Po namáhavé celodenní práci nechá sedět manželku na oslu. A chudák chlapec! Jak nešlechetnou matku má!“
A tak se rozhodli sednout na osla všichni tři.
Znovu vyrazili na pouť.
Když přijeli do čtvrté vesnice, zaslechli, co si říkal lid:
„Jsou to bestie. Větší bestie, než sám osel, co je nese.
Umořili by ho k smrti,místo aby sestoupili a kráčeli svorně vedle něho..“
Ale v další vesnici nemohli
věřit svým uším, když slyšeli:
„Hele, to jsou ti tři idioti, co kráčejí pěšky, i když mají osla, který je může nést!“


Závěr: Pořád tě budou kritizovat, budou o tobě špatně mluvit,
bude obtížné potkat někoho,kdo tě bude brát takového, jaký jsi.
Proto: žij podle svojí víry. Dělej to, co ti radí srdce...
To co chceš... Lidský život je divadelní představení,
které se hraje bez předchozích zkoušek.
Zpívej, směj se, tancuj, měj rád...a žij intenzivně
každý okamžik tvého života... dříve, než spadne opona
a hra skončí bez potlesku.
(Charlie Chaplin)


Nemusíte to posielať nikomu, stačí, ak viete...
 
posted by A 106 at sobota, októbra 14, 2006 | Permalink | 4 comments
nedeľa, októbra 08, 2006
Uviaznuť
Len jedna vec je horšia, ako prehrať.

Uviaznuť uprostred nedohratého boja.
Nemôcť zvíťaziť, ale ani prehrať.
Nemôcť sa pohnúť.
Nepoznať riešenie.





Rozhodla som sa skočiť, riskovať smrť roztrepaním sa o tvrdú zem...


... len nech už nevisím vo vzduchoprázdne.





A žijem...
 
posted by A 106 at nedeľa, októbra 08, 2006 | Permalink | 4 comments
piatok, októbra 06, 2006
Ráno
...než otvorím oči

...než si nalejem vodu do pohára

...než siahnem po hrebeni

pýtam sa Slnka i Mesiaca, či si sa dnes už usmial


asi je to láska
 
posted by A 106 at piatok, októbra 06, 2006 | Permalink | 2 comments